Dnešní přípsěvek na blogu je pokračováním seriálu o našich studentech a absolventech, kteří působí v managementu České filharmonie. Druhý díl je věnovaný našemu absolventovi Ondřejovi Sikorovi, který z pozice vedoucího produkce Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka přesedlal do České filharmonie na pozici vedoucího oddělení koncertů a projektů České filharmonie v Praze. Co Ondra říká nejen na studium hudebního manažerství, ale také i na celé působení v České filharmonii, si můžete přečíst v našem #jamuj rozhovoru!

Známe se sice dlouho, ale nikdy jsme se nebavili o tom, proč vlastně student ostravské konzervatoře hry na trubku odejde do Brna studovat hudební manažerství. Co tě na tom oboru lákalo?

Dá se říci, že jsem se ke studiu hudebního manažerství dostal náhodou, nebo za to mohl osud, to nevím. Studoval jsem totiž na osmiletém Gymnáziu Františka Živného v Bohumíně a když jsem byl v kvartě, a stále také navštěvoval ZUŠ (hra na trubku, zpěv), účastnil jsem se „ZUŠkovských“ soutěží a ve hře na trubku jsem zvítězil v krajském kole. A když se o tomto dozvěděla má tehdejší třídní, paní Hana Šrámková, zeptala se mě, jestli nechci jít zkusit přijímací zkoušky na konzervatoř. Nemyslím si, že by se mě chtěla zbavit (smích), na gymnáziu jsem prospíval dobře, ale asi v té době vycítila, že to pro mě může být dobrá cesta. Zpíval jsem totiž v kapele, vystupoval na všech školních akcích…. No a tak jsem se dostal na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě do ročníku, do kterého nás vzali na trubku celkem pět. A postupem času jsem poznával, že mí studijní kolegové budou lepší trumpetisté než já a že bych se zřejmě na vysokou školu jako trumpetista nedostal, a zřejmě asi ani do žádného orchestru. A ač chovám všechny učitele na ZUŠ ve velké úctě, věděl jsem, že čistě učení by mě zřejmě celoživotně nenaplňovalo. A tak jsem po maturitě hledal možnosti, kde ve studiu pokračovat, a zároveň zůstat v kontaktu s hudbou, kterou dělám odmala. Několik mých kamarádů nebo známých už v té době hudební manažerství na JAMU studovalo a věděl jsem, že je na přijímací zkoušky připravoval pan ředitel Janáčkova máje Jaromír Javůrek. Jemu jsem tedy napsal, požádal jej o pomoc, na přijímací zkoušky se připravil a úspěšně je vykonal. Nemůžu tedy říci, že by mě to na hudební manažerství lákalo dlouhodobě, jít na JAMU bylo spíše logickým vyústěním mé cesty, když mi bylo okolo 20 let. A rozhodně tohoto kroku nelituji!

 

Díky svému vzdělání se dokážeš na management podívat i očima hudebníka. Jak ty osobně vnímáš důležitost základů manažerského vzdělání i pro hudebníky – myslíš, že je důležité, aby si dokázal hudebník osvojit základy řízení projektů, tvorby své značky nebo nalezení zdrojů pro své projekty?

Mít alespoň základní znalosti managementu nebo hudební produkce je určitě dobré pro každého hudebníka. Proto kupříkladu v šestém ročníku na Janáčkově konzervatoři v Ostravě mají studenti předmět Základy hudebního manažerství přímo ve studijních osnovách, což mi přijde jako správný krok. Jsem vděčný za zkušenost ze školního roku 2019/2020, kdy jsem byl paní ředitelkou Soňou Javůrkovou požádán, abych se vedení tohoto předmětu ujal. Doufám, že se mi alespoň trochu podařilo předat své zkušenosti tehdejším šesťákům. Hudebník s částečným, nebo úplným manažerským vzděláním, je oproti svým kolegům/konkurentům určitě ve výhodě, neboť se díky studiu a vlastní píli připraví na situace, kterým by jinak čelil nejspíše metodou pokus – omyl. A to vše zejména pokud se rozhodne zorganizovat nějaký vlastní projekt od A do Z – ať už jde o koncert lokálního orchestru, malou koncertní řadu, nahrávání desky nebo třeba jen obecní ples. U všech takovýchto akcí je potřeba věnovat se fundraisingu, projektovému řízení, propagaci, uzavření smluv (k čemuž je dobrá alespoň základní znalost občanského zákoníku a autorského práva), postprodukční fázi třeba ve formě nějakého vyúčtování nebo doložení prezentace partnerům. Tedy pokud takovýto hudebník má kromě vynikající hráčské úrovně ještě i nějaké základní manažerské znalosti, budou pro něj tyto situace zcela určitě jednodušší a méně stresující.

 

Už při studiu jsi pracoval v managementu festivalu Janáčkův Máj a vrátil ses později zpátky do Ostravy. Co jsi měl na festivalu na starost a jaká byla tvoje cesta do managementu festivalu?

S Janáčkovým májem, dnes MHF Leoše Janáčka (MHFLJ), jsem byl v kontaktu vlastně po celou dobu studia na JAMU. Už od prvního ročníku jsem v průběhu festivalu brigádničil jako asistent produkce – takže jsem si prošel těmi nejzákladnějšími pracemi od vykládek a nakládek nástrojových beden, přes kontrolu vstupenek, „placovou“ produkci v místech konání koncertů a přepravu umělců festivalovými vozy, což mě samozřejmě bavilo nejvíce. V roce 2014 mě pak festival vyslal na týdenní Atelier for Young Festival Managers do Edinburghu, což byla také skvělá zkušenost. Tento projekt pořádá European Festivals Association, které je MHFLJ dlouholetým členem, a v roce 2015 se každoroční valná hromada této asociace konala právě v Ostravě. A trochu pana ředitele Javůrka podezřívám, že to měl s tím vysláním mě do Edinburghu vše předem dobře rozmyšlené, protože mě zkraje roku 2015 požádal, jestli bych s organizací valné hromady EFA nepomohl. A já jsem tuto nabídku samozřejmě nadšeně přijal, na projektu se podílel a vlastně s ním také absolvoval magisterské studium na JAMU. Když se pak krátce před Janáčkovým májem 2015 rozhodla tehdejší hlavní produkční festivalu odejít do předčasného důchodu, spadla mi do klína i produkce festivalu samotného. Dá se říci, že jsem byl ve správný čas, na správném místě, ač jsem se tomu samozřejmě snažil jít i sám naproti. V magisterském studiu už jsem tedy na 0,5 úvazek pracoval na festivalu jako produkční a po ukončení studia jsem v září 2016 nastoupil na HPP jako vedoucí produkce, což definovalo i moji pracovní náplň – s panem ředitelem jsem se podílel na plánování programu festivalu, oslovování umělců a jejich agentur, uzavíral jsem s nimi smlouvy, podílel se na fundraisingu a administraci žádostí o dotace, granty a sponzorské příspěvky, řešil agendu prodeje vstupenek…. Tím, že festivalový tým je poměrně malý, byla ta agenda poměrně obsáhlá, ale práce to byla velmi zajímavá.

 

Po nějaké době se ale naskytla možnost zkusit konkurz do České filharmonie na pozici vedoucího koncertů a projektů v Praze. Jak ses na konkurz připravoval a jak byl konkurz náročný?

Jít na konkurz do ČF s více než ročním odstupem hodnotím jako jedno ze svých nejlepších rozhodnutí, které jsem v rámci své profesní kariéry udělal. V Ostravě jsem defacto od 15 let studoval a žil, na festivalu mi nic nechybělo…. Ale říkal jsem si, že s blížící se „třicítkou“ bych ještě chtěl poznat něco nového, nabrat zkušenosti i jinde, než v Ostravě. Potřeboval jsem trochu vystoupit ze své komfortní zóny. Nabízelo se tedy zahraničí nebo Praha, kterou jsem jako student neměl příliš rád, ale díky různým pracovním cestám jsem si ji postupem času oblíbil. No a v Praze byly vždy dvě instituce, které by mě profesně lákaly – Pražské jaro nebo právě Česká filharmonie. Když se pak v lednu 2020 zveřejnil konkurz na pozici vedoucího oddělení koncertů a projektů České filharmonie v Praze, nejprve jsem se spojil s Annou Moravcovou, která v té době tuto pozici opouštěla kvůli svým nadcházejícím rodičovským povinnostem, a vše s ní důkladně prodiskutoval. Pak jsem ještě chvíli nad vším přemýšlel, a nakonec jsem se rozhodnul do konkurzu přihlásit.

Snažil jsem se připravovat poctivě, rozhodně jsem do Prahy nejel „na blind“. Samozřejmě jsem si nastudoval organizační strukturu, její historii, prošel jsem si dramaturgii posledních sezón. Samotný konkurz pak spočíval v zaslání CV a motivačního dopisu, na jejichž základech byli vybraní uchazeči pozváni do druhého kola. V tom bylo prvním úkolem na základě definovaného zadání vypracovat dva koncepty emailů, jeden v češtině, druhý v angličtině a následoval asi hodinový ústní pohovor, opět částečně v angličtině. A pak asi za týden následovalo ještě třetí kolo a další pohovor. Když mi pak Robert Hanč volal, že by mě rádi přijali do týmu, byl jsem samozřejmě nadšený, že celá ta příprava a snaha byly korunovány úspěchem. Opět v tom muselo sehrát roli i trochu štěstí, že si ze všech uchazečů vybrali v ČF zrovna mě a dodnes jsem za to vděčný. A možnost podílet se na chodu této instituce je tou nejlepší každodenní motivací.

foto: Martin Straka

Co vše tedy máš teď na starost?

Oddělení koncertů a projektů v Praze zodpovídá za všechny akce orchestru ČF, které se konají na území hlavního města, tedy abonentní a mimořádné koncerty orchestru ČF, koncerty pro jiné pořadatele (zejména koncerty na Pražském jaru a Dvořákově Praze) a také kupříkladu za open air koncert ke konci sezóny na Hradčanském náměstí. Ten se však letos uskuteční stejně jako v loňském roce na Zámku Sychrov, a tak jeho organizace spadla ke kolegyním z odd. koncertů a projektů mimo Prahu, tedy k zájezdovému oddělení. Dále pak do naší agendy spadají také všechny koncerty Českého spolku pro komorní hudbu (ČSKH) konané v Rudolfinu nebo v Sále Martinů pražské HAMU. Povinností mou a mých milých kolegyň je tedy zorganizovat tyto pražské koncerty – některé projekty nám k dotažení předává generální manažer orchestru ČF Robert Hanč, u některých se podílíme na jejich tvorbě od samotných počátků a řešíme vše od oslovení daných umělců, vyjednání programu, podmínek až po příjezd umělců do Prahy a zajištění veškerého nezbytného servisu. Mě osobně velmi baví podílet se na dlouhodobém plánování, uvažovat nad abonentními řadami, aby dávaly dramaturgický smysl, snažit se k ČF dostat špičkové umělce, o které dlouhodobě stojíme a kteří s orchestrem třeba ještě nespolupracovali… Hodně času strávíme prací na pracovních plánech pro členy orchestru, ať už rozpisech zkoušek jednotlivých koncertních týdnů nebo dlouhodobých fermanech. Já osobně dost často jednám se zástupci odborů orchestru… Oproti práci na festivalu v Ostravě tedy zažívám mnohem intenzivnější a téměř každodenní kontakt s hudebníky, což bylo přesně to, co jsem chtěl díky přesunu do ČF vyzkoušet a trochu se i naučit.

Velmi často také s kolegyněmi spolupracujeme s kolegy z marketingu, edukací, pronájmů, což je také obsáhlá agenda, neboť kromě ČF v Rudolfinu hrají i další pražské orchestry, kupříkladu SOČR, PKF-Prague Philharmonia, koná se mnoho mnoho akcí dalších promotérů…Zkrátka abychom se do Rudolfina všichni vešli :)

 

Jestli se nepletu, tak po ne moc dlouhé době, co jsi byl v ČF, začalo období lockdownu. Jak jste na to zareagovali a co to znamenalo pro oblast plánování koncertů a vůbec jak se to podepsalo na chodu filharmonie?

Bohužel máš pravdu a já vlastně ještě nezažil ČF, a tedy i svoji práci v normální, necovidové situaci. Do ČF jsem přijel na první seznámení s týmem, nemýlím-li se, 10. 3. 2020 a dva dny poté byl vyhlášen první lockdown a začalo rušení koncertů a bylo jasné, že tato patová situace asi pár týdnů potrvá. Čeho si však na managementu České filharmonie cením, je schopnost přijít operativně s originálním konceptem, jenž na nastalou situaci reaguje. A tak se zejména díky ochotě všech zapojených umělců, snaze dostat kulturu do všech domácností, snaze pomoci, a také díky kooperaci mezi digitální koncertní síní České filharmonie a Českou televizí, podařilo uskutečnit sérii benefičních koncertů, z nichž zejména první z nich přinesl nemocnicím na podporu boje s nemocí Covid-19 zajímavou sumu několika milionů korun.

Jaro a letní měsíce nám pak dodaly do žil notnou dávku optimismu, že by se snad mohla nová sezona 2020/2021 uskutečnit dle normálu tak, jak byla zveřejněna v programovém katalogu, ač zřejmě s nezbytným módním doplňkem večerních outfitů v podobě nasazené roušky. Bohužel již v průběhu festivalu Dvořákova Praha ale začalo vycházet najevo, že to s tím definitivním koncem pandemie nebude až tak horké, neboť počty nově nakažených i reprodukční číslo začaly povážlivě narůstat. Rudolfinum bylo rozděleno na dva sektory s kapacitou maximálně 500 lidí se zcela samostatnými vstupy, což znamenalo logistický oříšek pro kolegy z oddělení investic a správy Rudolfina a servisu pro zákazníky, kteří celé řešení dvou vstupů a koridorů chodeb v Rudolfinu museli vymyslet a s marketingem Dvořákovy Prahy odkomunikovat. Zcela změněna byla dramaturgie závěrečného koncertu festivalu, kdy příliš „riskantní“ Dvořákovo Te Deum se sedmdesátihlavým Pražským filharmonickým sborem bylo nahrazeno čistě instrumentálním programem. Podobně musela být pozměněna dramaturgie zahajovacích koncertů sezony České filharmonie 23. a 24. září. Aby se snížilo riziko nákazy v orchestru, management rozhodl o nutnosti hrát v menším obsazení. Z toho důvodu byla vyškrtnuta plánovaná Mahlerova Symfonie č. 5, kterou nahradila Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka. Na podzim jsme pak uspořádali ve spolupráci s Českou televizí koncertní řadu „Česká filharmonie živě u vás“ se čtyřmi koncerty o adventních nedělích a ještě předtím jsme opět na ČT odstreamovali „Koncert pro svobodu a demokracii“ (k výročí Sametové revoluce) s naším šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a Mou vlastí Bedřicha Smetany. Následovali pak Novoroční koncert, stream se sestrami Labeque a jarní řada koncertů „Jarní hvězdy České filharmonie“, na kterých v březnu a dubnu vystoupili umělci jako Alisa Weilerstein, Lisa Batiashvili, Nikolaj Szeps-Znaider, Kirill Gerstein, Jakub Hrůša nebo Semjon Byčkov.

ČF má to štěstí, že stále ještě nedávno založené Studio Rudolfinum disponuje moderní filmařskou technikou (4K kamery) a za dobu pandemie se tedy služeb našich kolegů filmařů využilo dosyta. Naše koncertní aktivity se tedy přesunuly primárně do oblasti streamů a TV/online prostředí. Přes internet se také ponejvíce scházíme, neboť stále v Rudolfinu platí doporučení, že pokud můžeme pracovat z domu, ať tak konáme.

Sezona 2021/2022 je stoprocentně naplánována, zveřejněna a již v prodeji. A i přes nyní platná omezení se každodenně zabýváme i plánováním sezon 2022/2023, 2023/2024 a dalších. Na dlouhodobém uměleckém plánování aktuální situace nezmění zřejmě nic, neboť mít ujasněnou vizi, priority z hlediska dramaturgie, nebo jmen hostujících umělců, bude potřeba stále. Věřím však, že z aktuální situace vyjdeme celkově silnější - ubezpečení, že zvládneme kreativně reagovat na nastalé situace, ať je predikce vládou vydaných omezení jasná nebo nikoliv.

 

Jak se momentálně připravujete na další sezónu – přemýšlíte už i tou cestou, že kromě živých koncertů budete více využívat digitální technologie k tomu, abyste koncerty dostali ke svým návštěvníkům nebo i široké veřejnosti?

Ano, máme vytipovány opět jakési koncertní „balíčky“ které bychom nabídli České televizi a dalším streamovacím partnerům k odvysílání. Na jejich filmařské výrobě by se opět podíleli primárně kolegové ze Studia Rudolfinum. Všichni však už věříme, že pokud budeme koncerty natáčet, tak protože je chceme audiovizuálně zaznamenat a ne proto, že je to jediná možnost, jak dostat hudbu k našim posluchačům, protože konání koncertů pro publikum nebude nadále možné. Streamované koncerty byly a jsou sice dobrým nástrojem, jak krizové období pandemie překlenout, ale živému koncertu pro publikum se zkrátka nic nevyrovná.

foto: Dalibor Válek

Dokázal jsi na festivalu i v České filharmonii zúročit znalosti a dovednosti ze studia hudební produkce?

Zcela určitě, vlastně je to podobný případ, jako s tím hudebníkem, který chce pořádat vlastní projekty, ale nemá žádný manažerský background nebo vzdělání, a tak se do projektů sice může pouštět s nadšením a po hlavě, ale dost často jeho snažení nezdarem nebo dílčími neúspěchy. Podobně bych zřejmě dopadnul, kdybych do produkce tehdejšího Janáčkova máje nastoupil a neměl za sebou již bakalářské studium na JAMU. Ale měl jsem to štěstí, že jsem hned v průběhu magisterského studia nastoupil do praxe, ve které jsem mohl nabyté znalosti uplatňovat na konkrétních situacích, ať už se jednalo o znalosti z obecného managementu, projektového managementu, který je třeba pro plánování festivalu podle mě úplný základ, práva a autorského práva a podobně. Hodně jsem pak docenil vše, co jsme se v průběhu studia naučili nebo jaké zkušenosti jsme získali na školních projektech, zejména na inscenacích Komorní opery. A nesmím zapomenout ani na to, že v Ostravě i Praze jsem potkal v oboru zkušené nadřízené nebo také kolegy, díky nimž jsem se i já mohl dále rozvíjet.

 

Co ti studium dalo do budoucí praxe?

Krom již řečených znalostí, nebo praktických zkušeností, to byly také zcela určitě nenahraditelné kontakty v profesním světě klasické hudby a divadla a také nová přátelství. A je dalším příjemným bonusem, že se občas tyto dva světy prolnou, důkazem toho budiž i administrativa České filharmonie, kde se nás bývalých spolužáků z JAMU, dnes krom přátel také dobrých profesních kolegů, potkalo hned několik. Studium hudebního manažerství svým způsobem každému studentovi otevírá pomyslné dveře a dává mu tu příležitost do nich vstoupit, ať už pak jeho cesta těmi pomyslnými dveřmi povede k nahrávacím společnostem, do divadel, orchestrů, pop music nebo jej zavede k vlastnímu podnikání, tak tu příležitost do tohoto světa vůbec vstoupit považuji za to nejdůležitější, co může JAMU vůbec nabídnout.

 

Už jsi byl i naším pedagogickým hostem v rámci semináře hudebního manažerství a produkce. Jaká to pro tebe byla zkušenost a chtěl by ses k tomu vrátit?

To bych moc rád, protože má „přednáška“ v rámci semináře hudebního manažerství probíhala v listopadu 2020 zcela online, bez osobního kontaktu s přísedícími pedagogy nebo studenty. A myslím, že kdybychom se viděli osobně, tak se rozvíří mnohem živější diskuze. Vůbec obdivuji všechny pedagogy, kteří v posledním roce a půl měli pramálo možností se svými studenty potkávat osobně. A stejně tak i ze strany studentů, zejména hudebního manažerství, tento způsob vzdělávání vyžaduje úplně jiné nasazení, v mnohém jsou ochuzeni, nemůžou osobně zažívat živý zkouškový proces v Divadle na Orlí, řešit dané situace se svými spolužáky…. Je to jako s koncerty, online forma je sice dobrým nástrojem, jak tuto pandemickou situaci překonat, ale zejména v těch praktických zkušenostech z projektů a inscenací je ta osobní zkušenost nepřekonatelná. 

 

Ondro a obligátní otázka na závěr – je v Praze blaze? :)

Je a není :) Je tady samozřejmě největší koncentrace živé kultury, pracovních příležitostí, je to mimořádně krásné město, kde je stále co objevovat… Ráno je Praha trochu pomalejší než Ostrava, pracovat se začíná později, ale o to déle jsou lidé v kancelářích…Což si zatím se snoubenkou Markétou, která shodou okolností také pracuje v kultuře jako projektová manažerka festivalu Dvořákova Praha (a studuje na divadelní fakultě JAMU divadelní management), můžeme dovolit, protože zatím nemáme děti. Zároveň jsme si ještě Prahy moc neužili v normálním režimu, takže se těšíme, až bude možné jít do divadla, do JazzDocku na koncert, na Jatka na představení Cirku LaPutyka…. Ale v Praze jsme určitě i tak spokojení :)